Voyager 2, který byl vypuštěn v roce 1977, je nyní od Země vzdálen více než 20 miliard kilometrů. K průzkumu mezihvězdného prostoru využívá pět vědeckých přístrojů. Doba sondy se však chýlí ke konci. Každopádně její mise, stejně jako mise dvojče sondy Voyager 1, trvá mnohem déle, než se čekalo. Nyní specialisté NASA našli způsob, jak opět prodloužit provoz sondy na několik let.
Snad neexistují slavnější vesmírné sondy než dvojče sond Voyager. A určitě takové, které by to dotáhly tak daleko. Doba sond vyslaných na cestu v roce 1977 se však chýlí ke konci. Každopádně jejich mise trvá mnohem déle, než se čekalo. Nyní specialisté NASA našli způsob, jak opět prodloužit dobu trvání mise jedné ze sond. Řeč je o Voyageru 2.
Program Voyager
V roce 1977 byly s měsíčním odstupem do vesmíru vyslány slavné sondy Voyager 1 a 2. Původně měly letět pouze v blízkosti Jupiteru a Saturnu a jejich mise byly plánovány pouze na čtyři roky.
Protože k tomu byly příležitosti, mise Voyagerů se neustále prodlužovala. Nejprve se jejich dalším cílem staly Uran a Neptun. A pak bylo rozhodnuto překročit hranice. Doslova proto, že Voyagery měly dosáhnout heliosféry – a ještě dál. Pro život na Zemi je důležitá především heliosféra, protože díky magnetickému poli v ní přítomnému jsme chráněni před nebezpečným kosmickým zářením. Díky misi Voyager jsme se dozvěděli mnoho o vlastnostech této oblasti.
Mise Voyager probíhá již více než 45 let. Sondy doputovaly dále než jakýkoli jiný člověkem vyrobený objekt. V současnosti jsou od Země vzdáleny přes 22 a 20 miliard kilometrů. Bylo však zřejmé, že nakonec dojde k problému, který může tuto misi nenávratně ukončit: problém s napájením. Obě sondy jsou poháněny generátory, které přeměňují teplo z rozkládajícího se plutonia na elektřinu. Tento zdroj energie však začíná docházet. Proto bylo nutné postupně vyřadit některé komponenty, aby se snížila spotřeba energie.
Zásoby energie
Aby se prodloužila životnost Voyageru 2, muselo být nalezeno nějaké neobvyklé řešení. A přesně na to přišli inženýři z NASA. Částečně spočívá v hacknutí systémů Voyageru 2. No, obě sondy jsou vybaveny dalšími bezpečnostními mechanismy, které by se spustily, pokud by například došlo k poruchám v podobě kolísání napětí. A právě k těmto energetickým zdrojům se inženýrům NASA podařilo zpřístupnit a přesměrovat energii v nich uloženou do základních systémů sondy.
Toto řešení má samozřejmě i nevýhodu, protože přístroje Voyageru 2 budou nyní zranitelnější vůči možným výkyvům napětí. V současné situaci je však takové riziko ve srovnání s totální odstávkou přijatelné. Díky tomu bude možné prodloužit pracovní dobu vědeckých přístrojů sondy. NASA již několik týdnů sleduje Voyager 2 a vše nasvědčuje tomu, že toto řešení skutečně funguje. Natolik, že se o ní uvažuje i pro Voyager 1. Tato sonda má ale zatím větší energetické rezervy, protože selhal jeden z jejích přístrojů. Přesto vše nasvědčuje tomu, že mise Voyageru bude pokračovat.