Bez glukózy nemůže mozek fungovat. Sladkosti však nejsou jeho nejlepším zdrojem, tím spíše, že po nich můžete sáhnout až nutkavě. Jakmile si mozek na cukr zvykne, je pro něj těžké se ho vzdát. Mezitím mu příliš mnoho sacharidů škodí.
Vědci z Aarhuské univerzity varují: „závěr naší studie je jasný: cukr mění systém odměn v mozku podobným způsobem jako užívání návykových látek“.
Autoři studie publikované v časopise Scientific Reports podávali prasatům čerstvou vodu a zkoumali jejich mozky. – Po pouhých dvanácti dnech jsme zaznamenali významné změny v dopaminovém a opioidním systému. Ve skutečnosti byl opioidní systém, který je součástí mozkové chemie spojené s blahobytem a potěšením, aktivován po prvním podání, říká autor experimentu Michael Winterdahl.
Jak vysvětluje, když zažijeme něco, co nám dává smysl, mozek nás odmění pocitem spokojenosti a štěstí. Mohou to být sociální kontakty, učení se něčemu novému, profesní úspěchy nebo třeba sex. Podobné účinky však mohou mít některé látky, včetně léků a jak se ukazuje, také cukru.
„Pokud cukr dokáže změnit mozkové obvody odměny za pouhých 12 dní, jak jsme viděli v experimentu s prasaty, dokážete si představit, kolik přirozených podnětů, jako je učení a sociální interakce, je odsunuto stranou a nahrazeno cukrem a jinými chemikáliemi.“ Všichni požadujeme dopamin, pokud něco způsobí jeho silnější uvolňování, volíme ho – zdůrazňuje výzkumník.
Vysvětluje, že jeho experiment má zvláštní význam, protože předchozí experimenty tohoto typu byly prováděny hlavně na hlodavcích, kteří mají mozek méně podobný lidskému než prasečí.
Cukr jako droga?
„Závislost“ na cukru je možná trochu přehnaná, ale mnohé studie uvádějí silný, v jistém smyslu návykový účinek této látky. Autoři recenze publikované v British Journal of Sports Medicine uvádějí, že při pokusech na zvířatech cukr způsobil více příznaků, než by se dalo považovat za návykové. Vyměňují si např. silná touha po další dávce, rozvoj tolerance, nepříjemné abstinenční příznaky, účinky na opioidní systém.
„Závislost na cukru se zdá být závislostí na endogenních opioidech uvolňovaných během jídla. Důkazy popsané v literatuře, jak u zvířat, tak u lidí, ukazují jasné podobnosti mezi užíváním drog a jedením cukru, a to z hlediska neurochemie mozku i z hlediska chování.
Jako z každé pasti, i z této je lepší se dostat, i kvůli samotnému mozku. Výzkum ukazuje mj na zvýšené riziko Alzheimerovy choroby s příliš vysokou hladinou glukózy v těle a například kuchyňský cukr je snadno stravitelný zdroj.
Tým z lékařské fakulty Washingtonské univerzity v St. Louis , při pokusech na myších objevil například to, že zvýšená hladina glukózy v krvi rychle zvyšuje koncentraci beta-amyloidu v mozku – proteinu typického pro toto onemocnění.
„Naše výsledky naznačují, že cukrovka nebo jiné poruchy, které znesnadňují kontrolu hladiny cukru, mohou mít škodlivý vliv na mozkové funkce a zhoršovat neurologické problémy, jako je Alzheimerova choroba,“ řekl Dr. Shannon Macauley, hlavní autor objevu.
S tím souhlasí i výsledky studie provedené na Boston University School of Medicine za účasti skupiny dobrovolníků pozorovaných řadu let. Vědci zjistili, že vyšší hladiny glukózy ve středním věku byly spojeny s výrazným zvýšením pozdějšího rizika Alzheimerovy choroby. Za zmínku stojí, že podobná korelace existuje také v případě vysokého cholesterolu a triglyceridů. Možné účinky by podle nich mohly být širší.
„Účinky těchto rizikových faktorů, zejména hladiny glukózy, nemusí být specifické pro Alzheimerovu chorobu, ale mohou přispívat k jiným formám demence,“ píší vědci ve svém článku.
Narušená nálada
V mozku se nevytvářejí jen myšlenky a způsoby řešení problémů, ale také emoce. Zde, jak se ukazuje, může cukr také hodně zkazit. Výzkumy naznačují například korelaci mezi vysokou konzumací sladkých jídel a nápojů a rizikem deprese. Výzkumníci z University College London se blíže podívali na souvislosti mezi konzumací cukru a různými běžnými duševními poruchami, včetně deprese, analýzou dat z dlouhodobé britské epidemiologické studie Whitehall II. Našli jasnou souvislost mezi konzumací cukru a horším duševním zdravím.
Kromě deprese nelze tyto souvislosti vysvětlit jinými prvky stravy, socioekonomickými nebo demografickými faktory. Důležité je, že analýza umožnila vyloučit inverzní vztah – tedy vliv duševních poruch na spotřebu cukru.
Týkalo se to především mužů, i když rozdíl mohl vyplývat z jejich větší účasti v projektu.
„Na závěr jsme dospěli k závěru, že naše studie poskytuje důkazy o tom, že konzumace cukru se sladkými jídly a nápoji zvyšuje riziko poruch nálady u mužů a vykazuje podobné, ale omezené důkazy pro obě pohlaví. Vzhledem k prevalenci poruch nálady a konzumaci 2-3násobku doporučeného příjmu cukru naše výsledky naznačují, že strategie na snížení spotřeby cukru by mohly podporovat jiné metody prevence deprese.
Ani moc málo, ani moc
Je tu však i druhá strana mince. Jde o to, že mozek používá glukózu jako „palivo“ ke svému fungování. Tým z Temple University dokonce prokázal, že jeho nedostatek v tomto orgánu predisponuje k rozvoji Alzheimerovy choroby. Jak vědci vysvětlují, předchozí studie prokázaly pokles množství této látky v mozcích lidí s tímto typem demence, ale nebylo jasné, kde je příčina a kde následek. Změny se týkaly především hipokampu – jedné z klíčových oblastí pro paměť.
Vědci podávali zdravým myším dlouhou dobu látku, která blokuje vstup glukózy do buněk, a poté testovali jejich paměť a zkoumali jejich mozek. Hlodavci léčení látkou dopadli mnohem hůř a mikroskopická vyšetření prokázala poškození neuronů. Další analýza poukázala na procesy pozorované u Alzheimerovy choroby. Podle výzkumníků objev podporuje teorii, že epizody nedostatku glukózy v mozkových buňkách doprovázející diabetes poškozují mozek v průběhu času.
„Je velmi pravděpodobné, že diabetes je spojen s těmito typy epizod, kdy glukóza nemůže vstoupit do buněk,“ říká autor studie Prof. Domenico Praticò, který zde však upozorňuje především na inzulínovou rezistenci, která narušuje transport glukózy.
Pokud jde o sacharidy ve stravě, při typické západní stravě se jejich nedostatku opravdu bát nemusíte. Větší hrozbou může být spíše nadbytek zvláště lehce stravitelných sacharidů, které zdraví neprospívají z mnoha jiných důvodů. Takže když se podíváme na sušenku nebo cukroví, i když vám mozek možná říká, jaká je to skvělá pochoutka, je lepší poslouchat tu část, která rozumným hlasem říká: „Příliš mnoho není zdravé. .“